Aktuální hospodářská situace VoZP

K aktuální hospodářské situaci VoZP:

VoZP v současné době finišuje s přípravou zdravotně pojistného plánu na rok 2024. Vyhlídky pro příští rok nejsou bohužel příliš pozitivní. Příjmy z pojistného budou ovlivněny na jedné straně výkonem české ekonomiky, do kterého zasáhnou i dopady tzv. konsolidačního balíčku. Výdaje jsou dány ze všech stran kritizovanou úhradovou vyhláškou. Výsledkem je výrazný nárůst deficitu na základním fondu zdravotní péče. Příští rok bude tedy pátým rokem v řadě, kdy ministerstvo zdravotnictví bez ohledu na aktuální finanční stav zdravotních pojišťoven rozhodlo o navýšení úhrad za péči nad rámec peněz, které do systému směřují. Dosud byl tento rozdíl hrazen z rezerv zdravotních pojišťoven, ty budou ale v dohledné době vyčerpány.

VoZP se ve svém zdravotně pojistném plánu pro rok 2024 drží predikce příjmů MF a odhaduje celkové příjmy po přerozdělení pojistného přibližně na stejné úrovni jako MZ v úhradové vyhlášce, tedy nárůst příjmů po přerozdělení o 7,5 procent. Zde tedy panuje shoda v odhadech mezi VoZP, MF a MZ.

Velký rozpor je však v odhadech nákladů pro rok 2024. VoZP je přesvědčena, že predikce MZ jsou podhodnocené a že skutečný meziroční nárůst nákladů bude činit 9 procent. Zdravotně pojistný plán je tedy vytvořen za předpokladu, že příjmy budou nižší než náklady na zdravotní služby. To staví zdravotní pojišťovny (nejen VoZP) do pozice kdy bude nutné být restriktivní vůči požadavkům poskytovatelů zdravotních služeb. Bez ohledu na výše uvedené parametry finančních očekávání pro příští rok VoZP ubezpečuje, že se o své pojištěnce postará minimálně stejně dobře jako v době pandemie covid-19.

 Stanovisko VoZP ke spekulacím o možné fúzi s jinou zdravotní pojišťovnou:

• Fúze pojišťoven finanční stabilitě systému nijak nepomůže, není to v žádném případě řešení narůstajícího vnitřního dluhu ve zdravotnictví. Ten nezmizí tím, že se určitému procentu lidí změní logo na kartičce pojištěnce. Počet pojištěnců, kterým je nutné zajistit zdravotní péči, zůstává stejný. 

• Ani na provozních nákladech se neušetří žádné relevantní prostředky. Pokud teoreticky nějaké pojišťovně (která převezme jinou) skokově přibude klientů, musí adekvátně posílit personál a navýšit kapacitu míst pro jejich obsluhu. Stejně jako počet zaměstnanců v tzv. backofficu, aby zvládli nárůst agendy ve všech oblastech (registr, platební povinnosti a jejich kontrola, úhrady péče, vymáhání dluhů, čerpání z preventivních programů, agendu zdravotnických pomůcek, lázeňských poukazů atd.) 

• Slučování pojišťoven je nesmírně komplikovaný, zdlouhavý a drahý proces (administrativně, personálně, majetkově a zejména z pohledu IT).

• Konkrétně VoZP je jedinou zdravotní pojišťovnou, která má zákonem danou povinnost zajistit zdravotní péči pro určitou profesní skupinu, a to pro vojáky Armády ČR a žáky vojenských škol. To vyžaduje nadstandardní ochranu dat v informačních systémech. Zejména v současné bezpečnostně nestabilní době není v zájmu státu riskovat úniky dat o příslušnících ozbrojených složek.

• VoZP disponuje zvláštními programy k financování specializované zdravotní, rehabilitační i lázeňské péče pro vojáky, poskytuje preventivní péči v souvislosti s účastí českých vojáků v zahraničních misích atd. Tato agenda by byla případným sloučením ohrožena.

Český systém financování zdravotnictví je i 34 let po listopadové revoluci:

• extrémně direktivní (výše příjmů i úhrad poskytovatelům jsou téměř stoprocentně určovány „shora“ – právními předpisy) a v případě neshody při dohodovacím řízení o úhradách direktivním rozhodováním ministerstva zdravotnictví o úhradové vyhlášce. Většinou bez ohledu na názor zdravotních pojišťoven.

• rovnostářský (všichni mají nárok na stejnou péči, neexistuje možnost se připojistit nebo si doplatit lepší materiál)

• zranitelný v tom, že je takřka stoprocentně průběžný (co se vybere na pojistném, to se vzápětí zaplatí za zdravotní péči, nevytvářejí se téměř žádné skutečné rezervy pro období ekonomického útlumu nebo zdravotní krize typu pandemie). 

Není v dlouhodobém zájmu státu slučovat zdravotní pojišťovny, a tím omezovat konkurenční prostředí ve zdravotnictví, právě naopak. Vytváření pojišťovacích molochů, nad kterými bude mít stát prakticky veškerou kontrolu, jen zakonzervuje stávající nemoderní, rovnostářský a drahý systém. Aby se zdravotnictví udrželo na vysoké úrovni, vyžaduje zásadní reformu financování, posilující osobní odpovědnost občana za vlastní zdraví a zavádějící mechanismy proti zneužívání péče.